Jak CGSA válčí s financemi

Jak CGSA válčí s financemi

V poslední době se k našim slechům dostaly nemilé dezinformace a pomluvy, šířené nemnoha lidmi, naznačující nebývalé finanční obohacení díky pořádání longboardových závodů a freeridů. Protože se takovým soudem cítíme poměrně rozladěni, rádi bychom všechny v tomto textu nechali nahlédnout pod pokličku příprav freeridu a závodu, abyste získali zevrubnou představu, co vše stojí za uskutečněním jednoho víkendu plné palby.

Freeride pořádaný námi se už bohužel moc nepodobá našim prvním akcím okolo roku 2006. Silnici máme rádi uzavřenou, na kopec se nechceme vozit na laně za auty a nevidíme správný adrenalin, když v půlce jízdy přesvědčujeme policii, že na silnici patříme. 

Protože se snažíme dodržet ve světě uznávané standardy každé připravované akce, nepoptáváme 100 Kč na benzín, ale částky mnohem markantnější. Níže dáváme nahlédnout, jak se vše vlastně vaří a proč vstupné stojí takovou částku.


Freeride:

Přípravy se musí rozjet již několik měsíců předem. Pokud se jedná o nový spot, musíme na místo několikrát zajet a zařídit vše podstatné. Následuje nejvíc kritická část příprav, kterou je jednání s úřady. Vyřízení veškeré dokumentace vyžaduje nemálo času a prostředků, protože každý složitější úkon se musí dělat osobně na odpovědném úřadě (vybavení celé dokumentace k objížďce a vyřízení papírů cca 2000 Kč). O spotřebě času, energie, ale hlavně množství projetého paliva myslím není zapotřebí složitěji hovořit.




Pokud se vše zadaří, sdílíme s vámi radostnou novinu, že na dané datum budeme moci jezdit. Následně projedeme registrací a veškerou administrativu s přihlašováním spojenou. Nezapomenout nic vytisknout, připravit trička a pásky na ruce, honem sbalit a hurá na kopec! Na místě musíme být už v pátek ráno (je doufám jasné, že si v práci bereme dovolenou...). Protože někdo musí rozestavět dopravní značení (pronájem jednoho setu cca 6000 Kč), připravit parkoviště (pronájem prostoru většinou pár tisíc Kč), vytyčit camp a postavit stan, rozmístit mobilní toalety (cca 5000 kč)... A samozřejmě připravit bar! Následně se rozbíháme po trati s košťaty, abychom dostali štěrk z nejhorších úseků. Na jeho odstraňování se většinou dělá do noci. Když se nad večerem přiřítíte na místo, vše je pokud možno připraveno, Šéťa nastoupen se zástěrou, vařečkou a drinkem na uvítanou.

V sobotu ráno nepříjždí traktory s valníky, ani nepřipravujeme lana za auty. Dorazí klasické zájezdové autobusy od smluvní společnosti (jeden autobus cca 6000 Kč/den). Mají jediný úkol - přežít nápor převážených jezdců nahoru po kopci. Večer kalba, do hajan a ráno znovu. V neděli ráno ještě pojezd do cca 15:00 a balíme. Nemálo z nás to má pár stovek kilometrů domů a cesta to bude dlouhá... Když rozpočet dovoluje, nemusíte odpad vézt na korbě, prostě ho jen hodíte do připraveného kontejneru (cca 3000 kč). Zmizíte a my uvádíme vše do původního stavu, jakoby se po louce neproháněla smečka zdivočelých downhillerů. Domů se dostaváme většinou pozdě v noci...

 

Race:

Zde je situace ještě o něco složitější. Kritickým artiklem bývá balíkovaná sláma. Na její sehnání spotřebujeme každý rok několik víkendů, kdy se pouze přesouváme od zemědělce k zemědělci ve snaze vymámit z něj přípravu alespoň malé části tohoto skvělého materiálu, do kterého se tak výborně bourá. Dílem náhodou a dílem prosením na kolenu se většinou povede umluvit nějakého pána. Ten nám jich cca 1000 připraví (za cenu 20Kč/balík líbáme ruce, většínou jsou ceny podstatně vyšší-celková suma je tedy cca 20 000). Vzniká ale problém, jak jí transportovat. Nasmlouváme tedy kamion, který vše přiveze v domluvený čas, většinou z pěkných dálav (cca 6000 Kč). Na místě čekájí course marchalls, kteří se o vás starají nejen během závodu, ale pomáhají i se stavbou a bouráním trati. Všechny brigádníky platíme bohužel velmi podřadně, protože si rozpočet víc dovolit nemůže (60Kč/hod při 15 lidech pa - ne cca 22 000 Kč). Za balíky se samozřejmě instalují záchytné sítě, které opravdu něco vydrží (2000 Kč/víkend). Autobusy a vše další probíhá jako u freeridu.



V tomto případě ale mezinárodní standardy nakazují, že přítomna musí být zdravotní služba, ideálně s vozem. To bychom se ale nedoplatili, a tak se snažíme zajistít alespoň kvalifikovaný zdravotnický personál, který je přítomen na místě, a v případě že si uděláte bebí, budete ošetření (cca 2000 kč). Navíc v případě závodu razíme myšlenku kvalitních fotografií a videovýstupu, abyste si mohli nadosmrti připomínat, která zatáčka byla osudná a kde se povedlo předjet (Profesionální fotograf 4000 Kč, štáb 9000 Kč). V neděli odpoledne končí závod. Rozdají se trofeje pro vítěze (cca 4000 Kč) a všichni se rozutečete domů. My s course marchalls uklízíme trať a odvážíme slámu, která je většinu promoklá a zníčená na místo, kde bude moci legálně shnít. Poklízíme prostor a jedeme domů. Snažíme se do pelechu dostat do půlnoci, nicméně málokdy se tak povede. Pondělí ráno býváme v práci chodící zombie.

V celoročním tahu na branku by neměly být opomenuty maličkosti, které ve finále skládají velké částky. Poplatky za vedení účtu, grafiik, který připravuje bannery, stickerky a mnoho dalšího vizuálu, účetní, která celou sezonu bedlivě sleduje, hlídá a vrčí.... Tyto stokorunové položky ve finále dokážou pěkně naskákat a jejich přesné definování je každoročně nemožné.
 

Mimo viditelnou složku, kterou jsem nastínil výše, bych rád ještě řekl pár vět k tomu, co se děje celoročně. Tato část bývá nejméně viditelná. Leckdy je ale úmornější, než samotné zaopatření závodu. Abychom mohli ceny za vstupné nechat zhruba na částkách cca 500 za freeride a cca 1300 za závod, musíme se sakra činit a předvádět neuvěřitelné rošambo mezi jednotlivými akcemi ve vztahu ke sponzorům.

Mnoho stovek člověkohodin je každoročně vynaloženo na jejich sehnání, oslovení, zaujmutí... Je to nekonečný běh, většinou proti zdi. Nemálo víkendů v zimě místo na lyže jedeme na ISPO, jednat o sponzoringu, případně navštěvujeme potenciální sponzory v okolních státech. Odpoledne po práci nejdeme skatovat, ani na pivko, ale představovat co nám síly stačí naší vizi, kterou se snažíme realizovat, komukoliv, kdo je jen ochoten naslouchat a mohl by jakkoliv pomoct.

Minulou sezonu jsme vesměs všechny ztráty každé akce dotovali ze svého a přiznám se, že bylo místy dosti frustrující vědět už v pátek, že nemůžeme udržet vyrovnaný rozpočet. Ke konci roku už nám bylo jasné, že za částku pod 1200 korun závod nemáme šanci realizovat v podobě, odpovídající kvalitě jakéhokoliv závodu v Evropě a u freeridu se nedostaneme pod 500 Kč, pokud se nás sejde méně než 100. Mohli bychom jít s cenou dolů, ale pak bychom museli slevit i ze standardů. Tato varianta mi přijde jako cesta do pekel a snažíme se jí za každou cenu zabránit. Jsou to jednoduché kupecké počty na papíru od párků, které si může každý udělat během pěti minut sám...
 

Tak takhle to s naším napakovaním se z každé akce vypadá. Rad bych poprosil všechny šiřiče ideí o našem obohacení se, aby si kecnuli na zadek, položili si před sebe cár papíru a vyčíslili si vše, o čem jsem se zmínil výše. Pokud po této rychlé matematice stále dojdou k myšlence, že po organizaci celoročního kola Mistrovství republiky a série freeridů jdeme koupit vilu na Bali (ale jako rád bych!), pogratuluju mu ke skvělým a hodnověrným výpočtům a doporučím několik zaručených publikací, jak se stát stoprocentně úspěšným finančním poradcem..

 

06. 05. 2014, Jan Profous