Šílený kopec a šílená ry

Šílený kopec a šílená rychlost. Majkl a Sheriff o Teutonii

Michal Slivenecký a Pavel Zajíc na sklonku loňského roku vyrazili na nejrychlejší závod světa, brazilskou Teutonii. Čím vším je Teutonie tak těžká? Jaký byl závod? A čím se liší brazilský longboarding od evropského? O tom všem se rozpovídali v našem interview!

Jak byste popsali Teutonii?


Majkl: Oproti Kozákovu, který je hodně technický, je Teutonie je sprostá palba. Když jsme poprvé s Pavlem přicházeli ke kopci, říkali jsme si, jestli jsme raději neměli zůstat doma. Vyděsila nás už jen ta cesta nahoru, protože často na silnici byly obrovský díry a praskliny a musíš si pečlivě vybrat, kudy pojedeš.
Sheriff: Šílený povrch a šílená rychlost.

Jak jsi se cítil před prvním freeridem?

Majkl: To bylo šílený… Než jsme vůbec nastoupili na první freeride, už jely dvě záchranky. Takže nám už bylo jasný, že to nebude žádná legrace. Udrželi jsme se ale psychicky a dali jsme ho bez pádu. Pavel byl později limitován zraněnými žebry z pádu z prvního závodu. Ale i tak byla první jízda šílená. Pořád jsem se sám sebe ptal, jestli to ti Brazilci myslí vážně.
Ta silnice je jak z druhý světový války.
Sheriff: S tímhle kopcem nás týden dopředu strašili, že je to hrozně prudký a měli bychom mít respekt. No, měli pravdu.

Čím to, že nejrychlejší závod světa se jede na silnici s tak špatným povrchem?

Majkl: Tam jde fakt o sklon toho kopce, jak je strašně prudký. I jsem se kluků ptal, jestli by tu silnici nechtěli opravit, ale řekli mi, že pak by to nebyla taková zábava. Brazilci jsou mentalitou fakt někde úplně jinde. Oni jsou hrozně nebojácní a rvou to tam přes limit. Přistupují k tomu úplně jinak, než jak znám z Evropy.
Sheriff: Ti lidi byli trochu jiní; větší sebevrazi.

A jak jsou na tom úrovní ježdění?

Majkl: Jsou hodně dobří, ale zase-jezdili jsme převážně topspeedový kopce, kde se nemusí moc brzdit. Nejsou tak technický jezdci. Ustojí velkou palbu, ale zatáčky a brzdění nohou jim moc nejde. V Brazílii pěstují speedboarding, je tam i spousta oldschoolerů a v Evropě se sliduje a jezdí víc technicky. Jsou to blázni; i freeride jedou na krev namačkaní na sebe. Vždyť za tři dny odvezly sanitky 16 lidí, z toho 5 holek. Těch tam bylo asi 10, a myslím, že kdyby polovina českých kluků vidělo jezdit brazilský holky, tak prostě skončí. Top speed Georgii Bontorin, která skončila letos první, byl 106 km/h.

Jaký byl váš topspeed?

Majkl: Nejvíc jsem tam dal 103 km/h, ale to jsem ještě nejel horní část v plném tucku.
Sherrif: Asi 105 nebo 107 km/h.

Je v něčem atmosféra závodu odlišná?

Majkl: Vem si Kozákov; tam všichni přijedou, strašně se opijou, lezou po stromech a tak… Na Teutonii to je všechno v klidu, nikdo se večer předtím nevylejvá. Je to hodně osobní. Každej drop toho kopce ti dá tak extrémní rychlost, že z tebe vysaje všechno. Až příští rok pojedu, vím, že je třeba být připraven nejen fyzicky, ale i psychicky, aby to člověk všechno ustál. Není to jen o tom, že umíš jezdit rychle, nebo technicky, ale musíš to mít i srovnané v hlavě. Jak říkal Eric Lundberg, každá jízda je bitva sám se sebou.

Co je největší kámen úrazu?

Majkl: Na vršku je sice horší asfalt, ale ještě to není tak rychlý, dá se to ustát. Ale po levý zatáčce už není cesty zpět. Předtím se buď rozmyslíš, že to zadupneš, přibrzdíš a budeš rád, že to ustojíš. Potom už není cesty zpět, jen se řítíš dolů. Jakmile dáš nohu na zem-jdeš, jakmile se rozbalíš do stoje-jdeš. Tam není jiný cesty. Jak je tam hrubý asfalt, jedeš celou cestu v jednom lehkým permanentním wobblu. A i ti nejlepší Brazilci ho tam chytají. Na Teutonii není normální cesta, jen dva tři lidi to jeli čistě.
Sheriff: Asfalt se s naším nedá srovnat. I když se člověk snaží mít prkno pod kontrolou, strašně plave.

Je tedy nějaká strategie, se kterou můžeš Teutonii jet?

Majkl: Když jsme se pak jen koukali, viděli jsme, že všichni Brazilci jedou jednu lajnu blízko žlutý čáry. Jak normálně totiž jezdí po té silnici auta, válcují koly právě ten asfalt u žlutý čáry, takže tam je nejlepší. Tu levou zatáčku projedou vlevo a v půlce kopce pod tím se přeřadí doprava zase ke žluté čáře. Jakmile vyjedeš jinam, letíš. Scoty Lembach tam spadl na rukavice a jel asi 220 metrů po rukavicích, než zastavil. V životě jsem neviděl takový pády. Problém taky je, že ta trať je strašně úzká. Ty ani nemusíš udělat chybu, ale rozbiješ se přes někoho, kdo spadl před tebou.

A co tedy samotný závod?

Majkl: První kvalifikaci jsem chtěl přežít a nespadnout a druhou jsem to trochu pushnul, ale tenhle rok jsem se nedostal ani z kvalifikace. Letos jsem tam jel hlavně přežít  a pro zkušenost. Ten kopec je šílenej! Myslel jsem, že ho znám z videa, kdy jsem si říkal, že vršek prosvištím, ale pak jsem rovnou věděl, že to nepůjde.

Pavle, ty jsi nejel Teutonii, ale umístil jsi se na druhém místě v závodě Guaíba v kategorii Masters…

Pavel: Mohl jsem být první, ale borec přede mnou spadl, tak jsem to zadupl a jak jsem špatně dopadl, skřípl jsem si žebra. Nikdy se mi to nestalo předtím, až teď v tuhle nejmíň vhodnou chvíli. 

Potkaly vás i další pády?

Majkl: Sjel jsem Teutonii asi sedmnáctkrát, nebo osmnáctkrát a spadl jsem jen jednou. Jel jsem ale celou dobu na nějaké hranici, kterou jsem vždy jen malinko posouval.
Sherrif: Špatně jsem spadl na tom prvním závodu. Na Teutonii jsem ustál šílený speedwobble, když jsem projel šílený výmol. Ten povrch tam je nečitelný. I když jedeš tu samou stopu, je to zrádný. Člověk si myslí, že jede dvakrát tu samou stopu, ale nejde ji úplně přesně a už má wobble, který neustojí.

Jaký bylo nejhorší zranění, co jste viděli?

Majkl: Nikdy jsem neviděl zranění z dolní části před cílem, ale viděl jsem týpka, co jel tak stovkou, když mu najednou vypadla noha z prkna. Ani nestihl dát před sebe ruce a už šel rovnou na helmu. Potom jel asi třicet metrů po silnici a když jsme ho s Pavlem odtáhli za balíky, říkal, že je v pořádku, že se mu to ten den stalo už potřetí…Obecně platilo, že kdo se roztočil, dost si ublížil, jak šel přes kolena a lokty.

Pro Evropana jsou tedy kopce v Brazílii výzva…

Majkl: Určitě. Myslím, že každý, kdo si chce posunout limity, by to měl jet určitě zkusit, ale předtím by měl být psychicky připraven, že to neni lehký, asfalt je pitomej a nevěřit videu; pod nohama to je o 50 % horší.

A na závěr se pochlubte s vašimi na plány na nadcházející sezónu…

Majkl: Kromě Brazílie bych se podíval na Angie's Curves a uvidím, co všechno budu dělat tady.
Sheriff: Kromě Brazílie bych chtěl jet český pohár, závody v Německu a Peyragudes ve Francii. Loni jsem nemohl kvůli kotníku, tak si to letos chci vynahradit.

25. 02. 2014, Valérie Vitoušová